Dala nás dohromady vášeň pro podporu živých společenství.

 

Myslíme si, že nad tendencemi k individualismu nestačí jen lamentovat, ale je třeba jít aktivně proti proudu a vytvářet místa, kde se lidé potkávají tváří v tvář, kde mohou zažít radost a naplnění z dobrých vztahů nad rámec pokrevní rodiny. Nová přátelství, zážitky, společná práce, schopnost odpouštět a naslouchat si, vztah k přírodě a celému stvoření, úsměv, slzy, pot, humor, sdílené radosti i starosti.

​

Před více jak 40 lety se 5 rodin z Choceňska a Ústeckoorlicka rozhodlo dlouhodobě si pronajmout chátrající faru v Říčkách v srdci Orlických hor. Jejich touhou bylo překládat hodnoty, o kterých slyší každou neděli v kostele, do každodenního života a učit to i své děti. Jak tomu jít lépe naproti, než spolu něco zažít… a to třeba i vícekrát do roka. Neměli na to a ani netoužili po dovolených v drahých hotelech a říčkovská fara se, i svým ojedinělým genius loci, zdála být odpovědí na jejich touhy. Časem se společenství formalizovalo do zapsaného spolku Rodiny, z.s., který faru odkoupil. Dnes ji využívá desítky rodin, a různá společenství mladých i starších.

 

O hodnoty, na kterých fara znovu ožila, je potřeba znovu a znovu usilovat, nikdy s tím nejsme u konce.

 

Kapacita je dlouho dopředu vytížená, zájem extrémně převyšuje možnosti místa. Proto jsme si před pár lety vzali do správy také faru v Sudějově a i ta je dnes vytížená. Připravujeme proto nově i faru na Křivoklátě a zakoupili jsme faru v Lučanech n. N.

 

Došlo nám, že to, co kdysi začali naši rodiče, je i dnes velmi aktuální, možná přímo znamení doby. Napadlo nás myšlenku rozšířit a postupně vytvořit síť míst, založených na stejných hodnotách, jaké mají Říčky. Přinést život do koutů, které zejí prázdnotou, oživit zašlou slávu nyní opuštěných lokalit. Nikoliv bombastickými akcemi a stavbami, ale především vřelými vztahy. Kostel a fara byly obvykle centrem společenského života farnosti i obce. Chceme navázat na dobrou tradici a dát mnohým zakusit sílu společenství.